s PP - bez PP

Zdroj textu: https://psi.stop-mnozitelum.cz/ppvsbezpp

Pro laika a pejskaře „od srdce“, který svého pejska miluje bez ohledu na to, zda je čistokrevný zástupce svého plemene či typický voříšek, je tato otázka směšnou, dá se říci téměř snobskou. Nemusíte být ambiciózními majiteli, kteří chtějí vítězit na výstavách, abyste se o tuto problematiku zajímali. Naopak je to oblast, jež by měla být známá každému pejskaři především z etických důvodů. Pokud máte doma zástupce vysněného plemene, nejde jen o to, že nemusí odpovídat standardu plemene, ale především jde o to, že rodiče vašeho miláčka možná žijí své ubohé životy v utrpení, ve tmě, v bolestech, rodí ve výkalech, snáší různé nemoci a záněty, přičemž jim není většinou poskytnuta žádná veterinární péče a laskavý přístup… Stojí vám vědomí tohoto krutého byznysu za to, že máte psa za levný peníz?

Jen při pohledu na fotky nebohých zvířat z množíren člověku přejede mráz přes záda, ale pokud nebereme ohled na etické hledisko, je zde mnoho dalších racionálních důvodů, proč nepořizovat psa bez PP:

1. JE TO SKUTEČNĚ PES, KTERÉHO JSTE CHTĚLI?

Praxe: Chtěli jste si pořídit jorkšírského teriéra, hledali jste proto mezi spoustou inzerátů třeba na bazosi. Tam jste si vyhlídli nejroztomilejší štěňátko v pro vás přijatelné cenové hladině a dostatečně blízko, abyste si pro něj zajeli. Přijeli jste na místo, odkud se vyvanul smrad a nebo také ne, nebo jste viděli dva manžele, kteří nechali nakrýt svou fenku a teď se smutně loučí se svými štěňátky. K prohlédnutí tu byl dokonce i otec štěňat. Přijedete domů a radujete se z nového přírustku.
Jenže ouha! Pejsek roste, roste a je najednou nějaký delší a má trošku prodloužený čumáček. Nebo snad přerůstá 5 kilo a stává se z něj spíš takový hodně vlasatý knírač? A začnete si pomalu uvědomovat, že otec nejspíš nebyl otcem, byl to pouze trik a nebo se někde dočtete, že velikost se dědí i po prarodičích, takže 5 kilový jorkšír je na světě a absolutně nevyhovuje pojmu „jorkšírský teriér“.  Nezapomínejme, že vzhled bude nejspíš to poslední, co vás bude trápit a to možná už při první návštěvě veterináře.
Stálo vám 5000 korun za to pořídit si křížence? V útulku jsou za 500 Kč.

U pejska bez PP nikdy nemáme jistotu, že z něj vyroste zástupce plemene, které jsme si chtěli pořídit. Můžeme později zjistit, že jedinec, který nám z roztomilé kuličky vyrostl, neodpovídá vzhledem a často také povahou standardu plemene. Jinými slovy nevypadá jako jeho předloha v encyklopedii psů a jeho temperament se neshoduje s charakteristikami plemene, což je u pejsků z množíren typické (nejen kvůli křížení bez ohledu na genetiku, ale hlavně protože množitelé nezřídka „chovají“ více plemen najednou a nemají přehled o jejich páření, tedy se občas nakryje čivava s jorkšírem a množitel je vydává za plemeno, kterému se podobá matka). Takové, byť ošklivě řečeno „nepovedené“ pejsky lidé samozřejmě až na výjimky nevracejí, protože se stanou součástí rodiny, na což množitelé spoléhají.

 

U pejska s PP známe exteriéry jeho rodičů, prarodičů a dalších předků. Ti a další generace psů před nimi byli z hlediska exteriéru kontrolováni, tedy záměrně šlechtěni, a ti jedinci, kteří požadavkům nevyhovovali, byli z chovu vyřazeni, což je i dnešní praxí. Chovatelská stanice tedy musí dodržovat určitá pravidla pro chov psů – ne každý pes může mít potomky a páření psů se zvažuje z genetického hlediska. Neuchovnitelní psi jsou prodáváni za zlomek ceny na mazlíka a většinou je ve smlouvě bod o kastraci, aby se jejich nedostatky nešířily dál. Zároveň si můžete pravost rodičů ověřit podle tetování/čipu a můžete se s nimi setkávat na výstavách, kde je možné si je prohlédnout.

 

U pejska z útulku je vlastně úplně jedno, co z něj vyroste, jak bude krásný, protože láska a přátelství je to jediné, proč byste si měli čtyřnohého kamaráda pořizovat. Některé útulky i u štěňat dovedou určit, jaké přibližné váhy pes bude. Dá se to přibližně poznat. Někdy se ví i to, jak vypadala matka. Ale podstatné je, že takový pes z útulku je jedinečný originál, se kterým se můžete kdekoliv chlubit, protože nikdo jiný takového nemá. Škatulky chovatelských standardů, kde každý pes je na první pohled úplně stejný, v útulcích prostě neznají, protože Beník má jedno ucho nahoru, ocas jako jezevčík, nohy jako jack russel a trup jako německý ovčák, ale hlavně obrovské srdce, které je 100% věrné a jedinečné.

V mnoha útulcích si můžete také dojít s pejskem na procházku, seznámit ho nejprve se všemi obyvateli domácnosti (děti, ostatní psi…) a až teprve potom si ho vzít. V některých domácích depozitech dostanete dokonce stejný servis jako v kvalitních chovatelských stanicích.

2. ZDRAVÍ

Praxe: Říkáte si, že přece chcete jen společníka, jen psa do postele. Nepotřebujete ho přece na výstavy a proto nemá cenu si pořizovat papírového psa. Navíc chcete ušetřit, vždyť už je dost na tom, že mu budete platit krmení. To je ale chyba lávky! Přinesete si domů to vysněné štěňátko čivavky, malinkatou kuličku, která sotva chodí. Jenže ouha! Začne průjmovat a blinkat. Tak běžíte na veterinu a šup, už dáte pár stovek. Jenže co děje dál… Čivavka na tom stále není o moc lépe. Musí na kapačky, musí na operaci některých orgánů, nakonec se jí zjišťuje vada srdce, jenže to už jste nechali na veterině něco okolo 20.000 Kč. Největší rána přichází, když po roce snažení čivavka umírá v bolestech.

A nebo si pořídíte pěkného jorkšíra a po pár letech se u něj projeví vada srdce, dušnost a přerostlé měkké patro. V 5 letech ho necháváte uspat, protože pejsek už neudýchá ani vstání z postele. Za sebou máte několik operací a spoustu vyšetření, která se pohybují okolo 50.000 – 100.000 Kč.

 

Pejska bez PP nejčastěji kupujeme, protože je levný a chceme ho přece jen pro radost. Bohužel se velmi často stává, že na levné koupi silně proděláme. Koupíme štěňátko za 5.000 Kč, případně „mrzáčka“ za 3.000 Kč, ale výsledek je takový, že teprve astronomické výdaje za veterináře nám otevřou oči. Jak již bylo řečeno, množitelé si s genetikou a zdravím hlavu nelámou. Jejich cílem je mít co nejvíce „kusů“, které by mohli prodat, proto nejsou výjimečné blízké příbuzenské vztahy (babička s vnukem, matka se synem, otec s dcerou, bratr se sestrou…), chování na jedincích, jež mají silné zdravotní potíže, genetické vady, deformace apod., čímž dochází k jejich umocnění a zvětšení. Takoví jedinci mají mnohonásobně vyšší možnost různých vad a defektů. Štěňata jsou často předávána neočkovaná, neodčervená a s průjmem.

Velmi často množitelé podplácejí veterináře, aby jim vydávali falešné očkovací průkazy!

 

Pokud koupíme pejska s PP, nemáme samozřejmě jistotu, že bude stoprocentně zdravý, ale máte možnost nahlédnout do průkazu původu a prohlédnout si předky, zjistit jejich nedostatky, nebo naopak veliké plusy, jak prospěli ve zdravotních testech a co si sebou nesou, také můžete vyčíst, kolika let se předci dožili. Je zde tedy ušetřeno samotné zdraví psa i vaše peněženka. Dobří profesionální chovatelé dbají na genetickou různorodost, proto neváhají své výdělky z chovu investovat zpět do psů – velmi kvalitní krycí psi, často ze zahraničí, import nových jedinců ze zahraničních krevních linií, nepovinná zdravotní a genetická vyšetření, kvalitní strava a veterinární péče, atd.

 

U pejsků z útulku funguje v mnoha ohledech určitý přírodní výběr. Pejskové z Horní Dolní by nepřežili, kdyby nebyli 100% zdraví, protože by jim nikdo neplatil drahou zdravotní péči, nýbrž by je rovnou praštil lopatou nebo nechal zemřít. U dospělých pejsků z útulku už by se dávno nějaká vada (klouby, srdce, dýchání) projevila, proto se nemusíte tolik strachovat jako u mnoha plemen, která jsou zkažená lidským šlechtěním nejčastěji kvůli vzhledu, k čemuž se samozřejmě vážou různé zdravotní komplikace a vady. Případně už si nějakého handicapa berete (slepého, hluchého) a přesně víte, s čím můžete počítat. To, že ve stáří už bude pejsek hůře chodit nebo hůře slyšet – to je normální důsledek stáří, to nezachrání ani rodokmen.

3. ETIKA A HUMÁNNOST

Pokud koupíme štěňátko bez PP od množitele, máme 95 % jistotu, že jeho rodiče doslova živoří v koncentráku. Feny nevypadají spokojeně, ani se tak nechovají. Naopak působí bázlivě, jsou špinavé. Ustájení psů je nehygienické, prostorově nedostatečné, často i nebezpečné (dřevěné rošty pod štěňaty mohou poškodit packy, výpary z moči a výkalů v uzavřeném prostoru naleptávají sliznice apod.) Psi jsou živeni těmi nejlevnějšími granulemi, nemají dostatečnou veterinární péči. Navíc velmi nepříjemným aspektem jejich života je izolovanost od lidí. Psi jsou chováni v králíkárnách, budkách na zemi, v kotcích, v klecích či ohradách na dvorku – tam rozhodně nemohou feny mít kontakt s majitelem, jaký potřebují, a tím pádem jsou logicky jejich štěňata nesocializovaná. Znají pouze svůj kotec nebo klec a matkám jsou odebrána velmi brzy, což je může povahově poškodit – výjimkou není odebrání od matky ve věku 5 či 4 týdnů! Navíc tyto lidi a jejich „chovné zařízení“ nikdo nekontroluje.

Praxe: Byla jsem svědkem i toho, že množitel měl doma opečovávanou fenu a psa, které všem ukazoval, nastrkoval pod ně štěňata, pro které si zájemci přijeli, tropil scény, když štěňátka odcházela, jak jim budou chybět a potom se zjistilo, že klecové chovy mají několik kilometrů od místa bydliště. Proto z těch dvou čivavích rodičů rostli kříženci jezevčíků, maltézáků, čivav, jorků…

 

Naproti tomu chovatelské stanice jsou podřízeny chovatelským klubům, které pro uchování kvality provádějí kontroly vrhů, odchovů, ustájení štěňat i chovných fen a psů. Chovatelské kluby jsou dále podřízeny českomoravské kynologické unii a ta dále celosvětové FCI. Chovné zařízení by tedy mělo vyhovovat stanovám. Dobrý profesionální a starostlivý chovatel je samozřejmě hrdý na to, že se jeho psi mají dobře fyzicky, ale i po duševní stránce. Odpovědný chovatel také dbá na kontakt se psy – chovné zařízení je tedy přímo v domě nebo v jeho bezprostřední blízkosti, aby se štěňata již od útlého věku socializovala, učila se lidské přítomnosti, naučila se chápat lidské prostředí, zvuky apod. Takový kontakt by měli mít i chovné feny a psi, aby byli v psychické pohodě. Izolace psům neprospívá. Jak tomu tak bývá, ani u PP psů není vše tak růžové, jak se může zdát. Máte tu ale mnohem větší transparentnost, můžete si prohlédnout zkoušky psů a jejich předků, jak jsou výstavně úspěšní, můžete se s chovateli setkávat a o chovatelské stanici si mnohé zjistit. Slušný chovatel rád uvítá zájemce a majitele svých odchovů. Funguje tu určitý servis, který si spolu se psem kupujete. Můžete požádat o radu víceméně kdykoliv, slušný chovatel má starost nejen o své vlastní psy, které má doma, ale také o štěňata, která už jsou u nových majitelů.

Od chovatelů s PP, kteří vykazují jakékoliv známky množitele, psy neberte!!!

 

Když se to vezme kolem a kolem, pokud se nechcete probírat rodokmeny a chcete mazlíčka, miláčka, přítele, kamaráda, parťáka, člena rodiny, pak stačí, když zajdete do prvního útulku a vyberete si z té hromady zvířat psa, do kterého se zamilujete. Nebo nám napište na beky@pesnastope.cz a my vám nějakého najdeme, přesně podle vašich parametrů a dle vašich možností. Nebylo už těch namnožených a prodaných psů dost? Co takhle si vzít originální a věrné zvíře z útulku?

Tyto body zřetelně ukazují propastný rozdíl mezi těmito dvěma druhy chovů (a třetím zařízením – útulky, které je plné nádherných tvorů). Sami můžete uznat, že časté tvrzení a reklama množitelů ČISTOKREVNÁ ŠTĚŇÁTKA BEZ PP, ALE S KVALITAMI PP jsou holým nesmyslem a sprostou lží do očí. Psi od množitele jsou takřka předurčeni k tomu, aby se u nich objevila nějaká vývojová vada, porucha či deformace. Proto logicky koupím buď psa s PP nebo jdu pro kříženečka či voříška stvořeného přírodou, která je v ohledu na genetiku daleko zručnější než člověk. Útulky jsou jich plné. A jestli vám má vyrůst za 3.000 Kč kříženec s podporou hnusného byznysu nebo za 500 Kč zachráněný kříženec, je to na vás.

Mějme na paměti, že množitelé nejsou konkrétní druh lidí. Jsou zde asociální jedinci, kteří chovají ve špinavých králíkárnách, jsou zde však i lidé, kteří sice dbají na čistotu, ale socializace psů či genetika je jim cizí. Nedejte tedy na hezké prostředí!!!

Peníze kazí charakter, to je odvěká pravda. Bohužel mnoho takových lidí využívá skutečnosti, že Češi jsou národem milovníků psů. Je potřeba si dávat neustále pozor.

Všimli jste si, kolik času strávíte výběrem auta nebo televize? Kolik času strávíte než si koupíte tu tyčinku nebo tamhletu tyčinku? A co teprve výběr mikrovlnky nebo telefonu? Přesně tolik času a nejlépe ještě více byste měli věnovat živému tvoru, který vám má dělat společníka budoucích 15 – 20 let. Nenechte se podvádět! Nespokojte se s málem!

Zdroj textu: https://psi.stop-mnozitelum.cz/ppvsbezpp